Rodinný časopis o alternativních cestách ke zdraví, připravovaný ve spolupráci s předními lékaři, léčiteli a odborníky v bylinkách, astromedicíně, zdravé výživě, psychoterapii, bioenergii, reflexní terapii a dalších netradičních metodách léčení.
Aktuální číslo Meduňky
Milí čtenáři,
co nejsrdečněji vás vítám u říjnové Meduňky, v níž se věnujeme především ženám, jejich zdraví a dobré náladě. Říká se, že je jen jediný prohřešek proti kráse, který si nesmí dovolit žádná žena, a tím je zamračená tvář. Přitom však nejde o to potlačit v sobě smutek nebo obavy, ale dosáhnout vnitřní radosti a harmonie. Doufáme, že vám – našim čtenářkám – k tomu pomohou i články v tomto vydání Meduňky. 
Osobně bych se s vámi však na tomto místě také ráda podělila o svůj po-z--natek, který byl na mé červnové cestě do poutního městečka Santiago de Compostela na severozápadě Španělska stěžejní.
Jak vidíte dole na fotografii, poutního místa jsme dosáhli a já se i s Meduňkou nechala vyfotografovat ve zdejším parku s výhledem na katedrálu svatého Jakuba, kde je při kaž-dé mši zmínka i o poutnících, kteří sem v průběhu celého roku přicházejí ze všech koutů světa. Zdolání minimálně stovky kilometrů pěšky nebo dvou stovek kilometrů na kole, je zde předkládáno jako očištění, po němž člověku začne nový život. Možná však už stejně jako já tušíte, že skutečná pouť je záležitost ryze vnitřní. Proto jsme jako důvod naší cesty na rozdíl od ostatních museli uvést sportovní aktivitu. Bůh je v nás a je to princip všeho, žádná konkrétní osoba, a klíčem do dveří skutečného božství je naše srdce. Jak řekl Osho, Bůh je prožitek.
Na cestě jsme potkali mnoho lidí, přičemž řada z nich zdolala pěšky několik stovek kilometrů. Závěrečnou etapu však tito poutníci absolvovali s rozedřenými puchýři na chodidlech či s bandážemi na kolenou – jejich touha po očištění a začátku nové 
životní etapy byla zřejmě velmi silná. Někteří na otázku, proč se na tak dlouhou a náročnou cestu vydali, odpovídali, že je to výzva. Jinými slovy si v podstatě jenom chtěli něco dokázat. Skutečná výzva je totiž být v životě zcela bez výzev a zůstat bezelstní a radostní jako malé děti. Položit se na vodu života a nechat se nést. 
Nicméně putování to bylo pěkné. Procházeli jsme městečky i malými vesničkami a na patnících sledovali symbol cesty – žlutou svatojakubskou mušli. Někdy u ní bylo i něco připsáno, například slova z písně Johna Lennona Imagine: Imagine all the people, sharing all the world... You may say I‘m a dreamer, but I‘m not the only one, I hope someday you‘ll join us, and the world will live as one… Představ si všechny ty lidi, jak sdílejí celý svět... možná si říkáš, že jsem snílek, ale já nejsem jediný. Doufám, že se k nám jednoho dne připojíš a svět bude v jednotě… 
A právě to bylo na té cestě nejkrásnější, jakási lidská pospolitost, kdy jeden druhému byl ochoten pomoci kdykoliv s čímkoliv. Když spolu spí v ložnicích třeba i pro třicet lidí, kde jsou jen jednoduché železné palandy a nic víc, lidská vstřícnost a teplo se rodí jaksi automaticky. A pak také nikdy nezapomenu na omamnou vůni eukalyptových hájů, jimiž jsme procházeli, stejně jako na maják na Finisteře, který se nachází dalších necelých sto kilometrů od Santiaga na pobřeží Atlantiku. Tomuto místu se říká konec světa a zdejší maják je na evropském kontinentu nejzápadněji. Pak už je jenom nedozírný širý oceán splývající na obzoru s oblohou. 
Přeji vám klidné podzimní dny, které jsou k usebrání a skutečné pouti do nitra jako stvořené.
Srdečně 
Věra Keilová

Milí přátelé,
s červencovým vydáním vám vždy přejeme prima dovolenou a vašim dětem a vnoučatům hezké prázdniny. Téma této Meduňky věnujeme slunci, které je dárcem veškerého života na zemi, jehož blahodárných účinků si právě teď můžeme užít dosyta. Samozřejmě ale i v tomto případě platí, že nic se nemá přehánět a zlatá cesta je ta střední. I když budeme ve stínu, i tak naše energie v létě vystoupá ke svému maximu, a proto můžeme mít častěji „horkou hlavu“ – právě to totiž dává do souvislosti s nejvyšší sluneční aktivitou tradiční čínská medicína a mimo jiné se o tom dočtete v příspěvcích našich erudovaných autorů. A abychom se v červencové Meduňce také trochu zchladili, v článku věnovaném pro změnu vodě se zamyslíme nad tím, jestli si této životodárné tekutiny, kterou považujeme za samozřejmou, vůbec dokážeme vážit. Bez slunce a vody by nebylo léto, ale ani samotný život, respektive zůstával by pouze potencionalitou čistého zářícího Vědomí (Boha). Ten se pouze demonstruje nejrůznějšími životními formami a také našimi životními příběhy.
Osobně se těším na dny, které v létě strávím v malé chatičce nad soutokem Vltavy a Sázavy, protože cestu za hranice všedních dnů jsem absolvovala už začátkem května. A právě dnes, 8. května, píšu tento úvodník propiskou do bloku na palubě letadla, jímž se vracíme zpět do Prahy z Lisabonu. Právě v tomto městě jsme strávili tzv. eurovíkend a volba byla jednoduchá – ještě nikdy jsme v Portugalsku nebyli a dozvěděli jsme se, že květen je na jeho návštěvu ideální. Kromě toho jsme o Lisabonu slyšeli, že je velmi malebný, ceny jsou zde příznivé, a tak nebylo proč váhat. Zcela nečekaně byla však naše cesta korunována jedinečným zážitkem, který jsme původně vůbec neplánovali. Seběhlo se to následovně:
„Cože? Máte letenky do Lisabonu začátkem května? A víš, že právě v tyto dny se v Monte Sahaja (čti Monte Sahadža) nedaleko od portugalské metropole koná několik otevřených satsangů (setkání s otázkami a meditací) s Moojim?“ zeptala se mě kamarádka Mirka. „Pošlu ti mejlem odkaz na formulář, který jim odešlete, a když vám potvrdí vstup, neváhejte,“ dodala.
Moojiho samozřejmě stejně jako někteří z vás znám – mám knihu a také jsem viděla několik úžasných videí na youtube.com, v nichž tento muž, který dosáhl nejvyššího stupně poznání (tzv. osvícení či probuzení), předává základní pravdy tak, jako to před ním činili jiní, a naštěstí na to není sám ani dnes. Mooji je výjimečný, a přitom jako všichni skuteční mistři naprosto obyčejný. Pochází z Jamajky, řadu let žil v Londýně a před několika lety se usadil právě v Portugalsku. Hovoří anglicky, díky čemuž oslovuje lidi z celého světa. Nikdy mě nenapadlo, že ho uvidím naživo, nicméně v tuhle chvíli asi už tušíte, že k tomu došlo a Nahoře to jako vždy naplánovali dokonale. Reportáž z tohoto jedinečného výletu si budete moci přečíst v některé z dalších Meduněk. Teď si především užívejte krásné léto a čerpejte energii do zásoby.
S láskou
Věra Keilová


Z obsahu

Rozhovor s Janem Bílým      6
Mgr. Věra Keilová


TÉMA: JAK SLUNCE LÉČÍ I ŠKODÍ

Životodárné a léčivé vlastnosti
slunečního záření      10
Prof. RNDr. Anna Strunecká, DrSc.

Léto, oheň, srdce i radost
a čínská medicína      14
MUDr. Zuzana Vančuříková

Slunce a vitamin D      16
Charlotte Matysková

Úpal a úžeh      18
MUDr. Rudolf Zemek

Léto, naše emoce a ideální dovolená      19
Prim. MUDr. Karel Nešpor

Slunce a naše oči      20
Ing. Yvona Švecová

Slunce jako symbol i zdroj inspirace      21
Judita Katona Peschlová

Léčebné obrazce: ochrana proti
kožním onemocněním      23
Jan Hnilica

Jak zkrotit chuť k jídlu      24
Vida Sytalk

Holčičí sny o princi na bílém koni      26
Jarmila Skopalová

Okénko čínského horoskopu: koza      30
Eva Joachimová

Chebdí      31
Václav Větvička

Nakolik si ceníme vody?      32
Ing. Vít Syrový

Partnerství aneb Studánka lásky
k práci, ocenění a spolupráce      34
Marcela Chadžijská, Ing. Miroslav Hadaš

Manipulace a jejich vliv na zdraví      36
Antonie Krzemieňová

Píseň mého srdce      38
Jiří Mazánek

Slunce: přítel či nepřítel?      40
MUDr. Ludmila Eleková

Fenylketonutrie      42
Stanislava Nováková, DiS.

Horoskopy zdraví      44
Dana Hermanová

Exotické léčivky      44
Prof. Ing. Pavel Valíček, DrSc.